Všechno, hned a tady... 

Nemá cenu si nic nalhávat, dnešní doba má spoustu "problémů". Jedná se však o záležitosti týkající se "doby" nebo nás lidí, jakožto celku? Máme chápat čas jako veličinu, ve které se " to všechno" odehrává? Nebo jako strůjce problémů? 

Jedním z těchto "velkých problémů" je fakt, že i když nevíme, co vlastně chceme (ono i když to víme), tak to chceme okamžitě. Nějaká posloupnost, cesta, sled událostí, rozum, aj. nám zkrátka nic neříkají. Požadujeme všechno hned a tady. Chováme se jako malé dítě, bez ohledu na to, jaký rok máme psaný v občance. Racionalita i logické uvažování jdou stranou. Děje se to dnes a denně, možná to patří i k našemu životnímu stylu. Něco vám však povím, dle mého názoru, se jedná o největšího "zabijáka" pokroku/ inovace/ splněných přání/ dosažených cílů/ shozených kil/ uběhnutých mílí/ nekuřáků atd. Proč? Protože zapomínáme na jedno slovíčko a to je "vývoj". Stejně jako se z housenky vylíhne motýl, ze semínka vyroste rostlina, tak jsme se vyvíjeli i my - lidé. 

Co to má společného s tím, že všechno chceme hned? Skutečnost, že ve všech případech hraje důležitou roli jedna veličina a tou je čas. Jestliže se však dožadujeme všeho (a to ani kolikrát nevíme čeho) "hned", popíráme význam této veličiny, který je, jak jistě sami uznáte, nezpochybnitelný. Jen si představte, kdyby housenka nedostala dostatek času k vylíhnutí. Co by se stalo? Správně, nelétal by žádný motýl. Stejně jako, když neposkytneme čas semínku, aby vyrostlo - nebude květina. Koneckonců i my lidé jsme potřebovali stovky a stovky let, abychom se dostali, tam kde jsme a to, dle mnohých teorií a tvrzení, v žádném případě nejsme stále na našem vrcholu, kam nás prý čeká ještě dlouhá cesta.

Ano, dle mého názoru, chtít všechno hned škodí vám i vašemu okolí. Jestlipak víte, co se stane když se o to snažíme? Způsobíme, že vlastně nemáme nic. Kila nám nejdou dolu. Kouříme jednu cigaretu za druhou. Neuběhneme, kolik jsme si stanovili. Vyjídáme neustále ledničku. Chodíme spát až v ranních hodinách. Pes by se také zrovna vychovaným nazvat nedal. Cizí jazyk a slovní zásoba, to nám chybí. Matematickou rovnici zkrátka nevypočítáme. Pozice CEO, našeho vysněného "unicornu" je pro nás čím dál více vzdálenější. S vidinou možnosti vynalezení druhého facebooku se můžeme rozloučit a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna...

Nebylo by tedy mnohem "rozumnější" začít pomalu a postupně, krůček po krůčku/ činnost po činnosti, postupovat dál a dál, vytvořit si správné návyky - začlenit požadované či potřebné aktivity do našeho života "nenásilnou formou"..? Možná někde, během "té cesty", zjistíme i, co to vlastně chceme... Že se to lehko řekne a hůř udělá? Samozřejmě vám věřím, ale věděli jste, že vytvořit si návyk na určitou aktivitu trvá 21 dní? Pouhé tři týdny a můžeme dělat věci "automaticky", třeba i s láskou. To stojí za zkoušku nebo ne?