Vysvědčení

V pátek, před dvěma týdny, dostávali školáci na základních a středních školách vysvědčení. Papír, který ukazuje či snad "potvrzuje", jak se jim poslední půlrok (ve škole) dařilo, co se jim povedlo a co ne, kde se zlepšili, v čem vynikají, co je třeba vypilovat apod. Zkrátka takovou bilanci jejich školního roku. Vidět běhat tyto "rošťáky" po ulicích s daným lejstrem v ruce a s úsměvem od ucha k uchu, mě přimělo k myšlence, vystavit si také takové své pomyslené "vysvědčení. Šílený nápad? Možná. Vás to ještě nikdy nenapadlo?

První, co však musím říct, že pro holku, co je sama sobě nedá nic zadarmo a tak nějak se vlastně neumí radovat ze svých "úspěchů", protože myslí dalších x kroků dopředu, se tento cíl - sestavit  svou bilanci či chcete-li "vysvědčení, stal "pěkným oříškem". Ale jelikož jsem taky takový buldok (proč mám asi Boba, že...), jak jsem přiznala v pondělí, v zasedačce PWC, musím to zvládnout.

Na rozdíl od těchto školáků, mé "předměty", i ty vaše, nejsou stanoveny ministerstvem školství, ale tak nějak životem. Už jsme odrostli učebním osnovám a začlenili se do pracovního procesu. První, co se nabízí k hodnocení je práce. Ve známkování 1 - nejlepší, 5 - nejhorší, bych si nejspíš dala "2 mínus", jelikož se mám ještě hodně, co učit a to mne na tom možná i tak baví. Co baví vás na vašem zaměstnání? Přemýšleli jste někdy nad tím? Hodnotit pracovní nasazení pouhou jednou známku mi však přijde trochu povrchní a nedostačující, proto to zkusím trochu rozebrat.

Co dle vás dělá člověka dobrý pracovníkem? Mohla by to být určitá "láska" k vaší práci? Jestli ano, tak vám i sobě musím přiznat, že jsem tak nějak svou prací "postižená"... Jak se to pozná? Asi tak, že když jedu, po jižních Čechách, které jsou vskutku nádherné, koukám se, kde se, co pěstuje, kolik mají sklizeno, kde je jaké silo a v traktorech, v těch mám taky přehled... Nutno podotknout, že na dovolené. Taková holka od hnoje, co na "zemědělku" vstoupila poprvé před dvěma týdny, holinky má od burberry (v čem jiném na houby, že... Btw. jediná věc, co Bob zničil byla jedna z nich, "snobismus" se tudíž nekoná...) a titul, ten "zbytečný papír" z mezinárodních vztahů a evropských studií. Co vy, máte také své "postižení"?

Na druhou stranu, ale musím přiznat, že ty lidi, mě někdy dost ubíjejí a "berou sílu", co se v naší zemi vymyslí/nedomyslí, radši nemluvit... tudíž výsledná známka za 3. Zkrátka je, co zlepšovat. Dále by se asi mohlo hodnotit pracovní nasazení. Zde si musím "namyšlěně" napsat "1 mínus", neb jsem už párkrát za poslední měsíc slyšela, že "jedu jako blesk" a "jsem workoholik" (to jsou však pomluvy, nevěřte jim), i když je pravda, že nejlepší odpočinek je pro mne ten aktivní... Co vy a váš přístup, spíš pracovní horečka nebo "tulení nemoc"?

Od pracovního zápalu už je jen krůček k odpočinku a Work Life Balance nebo by aspoň měl být, nemyslíte? V této části "vysvědčení" si musím tak trochu "nasypat popel na hlavu", jelikož od semifinále Social Impact Awards, rozlučky se svobodou naší milovaná K., svatby apod., zde dosti pokulhávám. Ostuda, vím... Měla bych tuto sekci na blogu zrušit? To v žádném případě! Ba naopak, zase svou WLB najdu, opět se vrátím do starých kolejí, ale ne těch úplně nejstarších. V tuto chvíli si však musí dát za 3, jelikož je to "dobrý", ale mohlo by to být ještě lepší. Uvidíme, jak toho půjde dosáhnout při tříměsíční akceleraci a práci k tomu... Co vy a vaše WLB? V normálu či s výkyvy?

Když už jsem to nakousla, tak do dokončím, projekt: nejvtipnější a nejšílenější kapitola ze všech dosavadních. Kdyby jste mi řekli, před dvěma roky, že budu stavět na nohy svůj vlastní startup, tak bych vám nejspíš řekla, že jste blázni a u nemáte už tolik pít. Kdo ne, že? V té době jsem totiž startupové prostředí obdivovala. A jak už to tak bývá, když se něčím obdivujete, představuje to pro vás něco mýtického, něco nedosažitelného. Ano, nedosažitelného. Asi tak před dvěma roky touto dobou, jsem ležela v posteli a četla si o jednom "strašně úspěšném" a "cool" startupu z Austrálie - hlavou mi létaly myšlenky, jak je to skvělé mít startup, ale to, že se mně nikdy nepovede, leda, že bych se někde nechala zaměstnat, protože sama nikdy nic nevymyslím... No a dnes, o x měsíc později a pár fuckupů k tomu, to vypadá, že určití lidé věří, že jsem něco vymyslela. Sice ne tak "super-cool", jako ta dáma z Austrálie, ale přesto tomu nemohu uvěřit. 

Co vaše "úspěchy", malé i velké? Učíte se je si přiznávat a slavit? 

Jak to, ale oznámkovat. Jsme ve finále SIA (Social Impact Awards 2018), jsme v akceleraci, pracujeme s lidmi, o kterých si pak přečteme ve Forbes (už víc jak třikrát se nám to stalo) přes to všechno, jak to vypadá a ostatní si myslí, projektu (sobě a projektu) musím dát za 3. Jelikož stejně jako u WLB, je to hodně dobrý, ale může to být lepší - přímo skvělý. My se v posledních týdnech učíme myslet ve velkém, mířit na měsíc, abychom, když neuspějeme, stále zůstali, mezi hvězdami... Ale jsme stále na začátku a všechno musí jít krůček po krůčku... Takže asi tak. Co vaše cíle, přemýšleli jste už o nich? A kam míříte, už to víte? 

Poslední, co mne napadá: Jaká jsem dcera, vracím, co jsem dostala?

Dcerou se snažím být tou nejlepší, mám jen svou mámu. Svou Gilmorku (znáte ten seriál,ne?) a spřízněnou. Nebudu lhát, není to vždy idylka, objeví se mráčky i bouřky, dokonce i blesky, ale tak to chodí všude nebo ne? Pletu se snad? I zde mám však své mezery. Obě jsme své, obě máme svůj filtr, přes který vidíme realitu všedního i nevšedního dne. Musím se snažit víc a tak si dám "2 mínus". Co vy a vaše maminka? Je pro vás také hrdinka?